Role karburačních činidel

Při odlévání, konkrétně litiny a lité oceli, jsou kladeny na odlitky uhlíkové požadavky. Nauhličovací činidla, jak název napovídá, zvyšují obsah uhlíku v roztaveném železe. Například při tavení běžné pecní vsázky zahrnují surové železo, ocelový šrot a recyklované materiály. Surové železo má vysoký obsah uhlíku, ale jeho pořizovací cena je relativně vyšší než u ocelového šrotu. Proto zvýšení množství ocelového šrotu a snížení množství surového železa spolu s přidáním nauhličovacích činidel může pomoci snížit náklady na odlévání.

Nauhličovací činidla nejen kompenzují ztráty uhlíku během výroby oceli a zajišťují požadovaný obsah uhlíku pro konkrétní jakosti oceli, ale lze je také použít pro úpravy po -peci. Jako klíčová surovina pro tavení roztaveného železa v indukčních pecích má kvalita a použití nauhličovacích činidel přímý vliv na stav roztaveného železa.

Přidáním konkrétních tříd nauhličovacích činidel do pánví po odstranění strusky a odplynění lze upravit obsah uhlíku v pánvi, čímž se dosáhne cíle více tříd v jedné pánvi. Mezi materiály používané v nauhličovacích činidlech patří hlavně grafit, materiály podobné grafitu{1}}, elektrodové bloky, koks a karbid křemíku. Běžně používané elektrodové bloky a nauhličovače karbidu křemíku mají výhody vysokého obsahu uhlíku a silné oxidační odolnosti, ale výrobní proces je poměrně složitý a náklady jsou vysoké. Použití práškového koksu a grafitu jako rekarbonizačních materiálů má nižší výrobní náklady než materiály, jako jsou elektrodové bloky, ale obsah popela a síry je vysoký a obsah uhlíku je nízký, což má za následek špatný rekarbonizační účinek.